Cz
En
Čím jsem starší, tím víc mi nejde ani tak o to, co a kde lezu, ale s kým. Lezení vděčím za spoustu kamarádů. Ne všechny je možné zmínit, ale s některými mne spojují horské zážitky, které jsou intenzivnější než ze skal. Výjimkou je pískovcové lezení, to jsou hory v malém a zážitky nezřídka velké…
Pavel Vrtík „Bača“
Spolu jsme začali lézt a stéle je Bača jeden z mých nejbližších lidí. Při lezení má zajímavou vlastnost, čím je na horách hůř, tím má lepší náladu. Nejčastěji spolu lezeme v zimních horách. Ohromnou radost jsem měl, když jsme si spolu dva roky po mém úrazu prolezli severní stěnu Eigeru.
Vašek Šatava „Šatavis“
Lezecký všežravec: od boulderingu až po plácání ve sněhu. Na to, že vypadá neškodně, leze nebezpečně dobře. Máme spolu několik prvovýstupů v horách i na skalách, vylámali si zuby na stěně Trolů v Norsku, klepali kosu v zimním Skotsku nebo lezli v okolí Mont Blancu. Kousne do syrové houby, brkne si, podrbe se za uchem a vyleze bez rozcvičení Xc. Co k tomu dodat.
Honza Doudlebský „Doudlebák“
Nejlepší lezec v ledu, kterého jsem kdy potkal. Deset dní společného lezení ve stěně Piku 4810 v Kyrgyzstánu patří k nejdivočejším lezeckým zážitkům, které jsem absolvoval. Náš prvovýstup Robinson Crusoe na Cima Grande v Dolomitech patří k psychicky nejnáročnějším cestám v oblasti.
Pavel Jonák „Džony“
Polohář, vyžívající se v hladkých plotnách bez chytů a stupů lezených na tření, schopný balancovat v nejistých pozicích zatraceně vysoko nad jištěním. Společné prvovýstupy v Dolomitech a lezení na písku.
Jan Straka „Stračena“
Silák a pohodář, „homo stropus“ se kterým mne spojuje láska k převisům.
Miro Peťo
Extrémní lyžar, který leze výborně ve skalních horských stěnách, se kterým jsme přelezli několik skalních „prásků“ v Dolomitech i v okolí Mont Blancu. Jen málokdo ví, co je jeho křestní jméno a co příjmení.
Honza Kreisinger „Kreisik“
Přemýšlivý typ, pomalu ale jistě vyleze skoro všechno. Závěsnou postel jsme sdíleli za polárním kruhem spolu s Freyou a meditovali v tatranských skalních extrémech.
Jiří Šrutek „Šruťas“
Motorová myš do spár a Freerider do Yosemit.
Richard Jurečka „Ricardo“
Věčně zaneprázdněný specialista na technické lezení po skobách. Máme spolu prvovýstupy v Tatrách a Dolomitech, pytel ve stěně Trolů a hráli Hazard v Tatrách.
Lukáš Abt „Asu“
Lovec kvaků a zapomenutých stěn, jediný člověk bez mobilního telefonu, kterého znám. Sbalili jsme spolu Miss Italia 1961 a nabrousili v Tatrách v zimě Šavli.
Lumír Fajkoš
S Lumírem jsme toho zatím moc nevylezli, ale o to víc vylézt zkusili.
Marek Žák „Mára“
Pískomil a vůdčí typ, nezávislá osobnost s originálními nápady. Jeho nejsilnější i nejslabší stránkou je, že většinu toho, pro co se rozhodne, dokáže zrealizovat.
Standa Hovanec „Kvak“
Jednu chvíli to vypadalo na naději českého skalního alpinismu a první desítky v horách pro české lezce, ale nakonec se ukázaly silnější vlohy pro podnikání.
Vilém Pavelka
Silák, mlsoun, pohodář a kutil domácí. Vyráběl naše první nýty a spojují nás první skalní cesty v horách.
Michal Drašar „Hormon a Moták“
Spolu jsme vylezli nějaké devítky v Dolomitech, ale je to tak dávno, že si to už skoro ani nevzpomínám. Zato si vzpomínám na zajímavé diskuse ve skalách a že mi půjčil auto, abych si mohl jet dát Atomové kafe do Itálie.
Honza Zbranek „Zbráňa“
stavěč světového poháru se sklonem k lezení v přírodě. Společné prostoupení největší střechy v Alpách bylo takovou pěknou tečkou, za tou mojí výkonnostní lezeckou kariérou. Nejtěžší délku střechy lezl na prvním konci Honza a nejsem si jistý, jestli bych ji býval ve sportovním stylu sám vylezl. Na začátku následující sezony jsem se rozbil. Je čas poslat dopředu lepší, mladší, perspektivnější…
Začátky lezení, to jsou kamarádi z horolezeckého oddílu HO Lokomotiva – Ingstav Brno jako Vojta Dvořák "Watt", Radek Lienerth "Zoban", Petr Holzer "Hop", kteří mne vzali v horách na lano, když jsem se lezecky rozkoukával.
Jako sociolog dbám na genderovou rovnost a nezmínit spolulezkyně by bylo minimálně nekorektní. Takže last but not least :
Monika Podbraná / Janáková
Spolu jsme lezli především sportovní cesty na skalách víc než dvacet let a podařil se nám jeden velký životní prvovýstup - dcera Magdalénka.
Míša Boudová
Společně jsme přelezli jednu z nejpřevislejších cest ve vysokých Tatrách a pozorovali lišky tam, kde dávají dobrou noc.
Kateřina Gajdová „Kača“
Společná láska k lezení na pískovcové věže vedla k tomu, že jsme si u Adršpašských skal postavili společně roubenku. Když bude hezky a pánbůh dá, doufám, že ve věžích dosáhneme ještě mnohokrát vrcholu.
